Alasëa

Zážitek ze začátku listopadu. Jasný příklad toho, jak vypadá takové typické rande.

Nemůžu se nepochlubit, že tato povídka se umístila na prvním místě v literární soutěži Hustopečské brko 2011.

Takhle to dopadne, když se bez dostatku nadšení a se zánětem spisovatelského střeva pustíte do povídky, kterou nejenže chcete napsat, ale toužíte jí i dodat nějaký ten morální podtext.

Toto byla zcela programní povídka - jak co se týče délky, tak co se týče obsahu. I přes to (nebo spíše právě proto) neuspěla.

Něco málo zkušeností z prožitého týdne v horách sesumírovaných v palloosovském odborném článku... :-)

Nemohu se nepochlubit, že se tato povídka umístila na hezkém třetím místě v soutěži Rytiny.cz. Proto se také objevuje až teď.

Toto dílko je pro mě velmi netypické, trochu pochmurné, lyricky laděné a lehce expresionistické (ne, tuto definici nemám z vlastní hlavy. Díky, Marky :-).).

Autoškola přišla, zanechala na mne nesmazatelné stopy, a zase odešla. Tohle po ní zbylo. Napsané v autentickém a nefalšovaném stresu a později v autentické a nefalšované radostné extázi.

Toto dílko bylo vytvořeno někdy kolem ledna 2010. Pokusila jsem se s ním prosadit v literární soutěži Příbram Hanuše Jelínka, kdež si žádají jen díla nikde neuveřejněná. Teprve v nedvné době jsem se dozvěděla výsledky, a tak tedy mohu tuto povídku s klidem publikovat. Pěkné počtení.