Zamoříme, zničíme. Vaši Universané.
Tiše pluli vesmírem. Mohli se zde pohybovat různými způsoby. Rychle nebo pomalu, rovně nebo klikatě, vždy ale pluli tiše. Jiná varianta ve vakuu neexistovala. Kdyby ano, stali by se tou nejhlučnější věcí celého nekonečna. Byli totiž nesmírně sebejistí. Vše měli pod kontrolou. Pokud měl kdo právo na vydávání jakéhokoliv typu vlnění, byli to oni. Hluk by se šířil v pravidelně uspořádaných vlnoplochách.
Loď typu UHO-SRYZI (Universanská Hlídková Organizace – S RYchlým ZIskem) se nacházela na své destruktivní pouti. Byla to jedna z nejmodernějších lodí a na její palubě se nacházel výkvět Universanské společnosti. Každý ze členů posádky seděl na svém určeném místě. Vše bylo uspořádáno, připraveno, naplánováno. Pořádek byl tím nejdůležitějším v životě každého z nich.
Loď měla tvar lehce protáhlého půlkruhu. Inženýři její velikost propočítali do těch nejmenších detailů, aby ani svár nepřečuhoval, ani kousek místa nezůstal nevyužitý. Ne že by si to nemohli dovolit, odporovalo by to ale jejich zásadám.
Universané měli všechny předpoklady pro to stát se slavnými po celém vesmíru. Že se tak nestalo, mohli za to sami.
Jejich heslem byl pořádek. Mozek se jim v tomto směru vyvinul k dokonalosti. Měl tvar pravidelného jehlanu, vrcholu krásy. Když nabyla i jejich domovská planeta správného tvaru a všechny její atomy byly spočítány a zaevidovány, universanská očka se obrátila definitivně směrem vzhůru. K milionům nezaregistrovaných hvězd a kusům šutrů, které si poletovaly svévolně všemi směry.
Byly vyrobeny dopravní prostředky, lodě schopné plout vesmírem celé věky a napravovat při tom to, co zapomnětlivý stvořitel nějak přehlédl či nedomyslel. Pořádek musí být.
Trvalo na universanské poměry dlouhou dobu, než konečně byla vyrobena loď typu UHO. Jakmile se tak ale stalo, většina Universanů se nalodila a zmizela v temnotě vesmíru. Na planetě zůstali jen ti nejlepší. Ti nejchytřejší, nejbystřejší a nejšikovnější, kteří stvořili plavidlo UHO-SRYZI, vylepšenou variantu předchozího dopravního prostředku. Trvalo to mnoho oběhů, mezitím ke zbylým Universanům došly zprávy o destrukci některých dříve vyrobených lodí, ale oni se z toho jen poučili a tvořili dál. Když byl potom jejich nový domov hotov, poslední opustili planetu jejich vzniku a vydali se na cestu, pro kterou byli určeni. V lodi, jež neměla konkurence. Vědci vypočítali pravděpodobnost jejího případného zániku. Ač nebyli zvyklí zaokrouhlovat, v tomto případě stále vycházelo jen jediné číslo. Nula.
Brzy se ukázal úhlavní nepřítel pořádku. K všeobecnému údivu vesmíru to nebyl ani jeho prach, ani jeho komety, ani jeho vybuchující hvězdy. Narozdíl od milovaných černých děr, které uklízely opravdu důkladně, se dostal do největší nemilosti život ve všech jeho formách. Často ani nestačil zjistit, že vlastně existuje, a už nebyl. Naštěstí pro Universany se tato fakta příliš nerozkřikla, a tak mohli pokračovat ve své pouti zcela nerušeni.
Proces devastace probíhal na všech živých planetách dosti podobně. Universané přistáli, zaútočili na vše, co se pohnulo, rozdrtili i ten nejmenší zárodek a nakonec všechno přečnívající smetli z povrchu. Řádka podivných, stoprocentně pravidelných koulí ve vesmíru pomalu rostla.
Eliptická galaxie střídala spirální a počty navštívených hvězdokup začaly dotahovat počet atomů universanské rodné planety. I přes to vesmír nevypadal o nic uspořádanější než obvykle.
Blik, blik. Bliky, bliky, tůůů.
Přístroje UHO-SRYZI nalezly další planetu bující životem. Velitel zásahových jednotek si neodpustil tiché zaklení. Pravděpodobnost, že narazí na život, byla jedna ku mnoha miliardám. Tohle už byla druhá zaneřáděná planeta za posledních pár desítek oběhů.
Velitelova nálada se ovšem brzy vylepšila. Ne, tohle rozhodně nebyl jen tak obyčejný nepořádek. Ta planeta byla životem zanesená úplně celá. Nikde nebylo místečka, kde by se nenacházel alespoň nějaký opravdu miniaturní organismus. Některé z těch větších dokonce vypadaly, že se u nich vyvinulo něco na způsob primitivní inteligence. Zásah proti něčemu takovému bude naprostá slast.
Citlivé přístroje navedly UHO-SRYZI na oběžnou dráhu. Pod nimi rotovala planeta typu 21 P 2012 a neměla ani potuchy o jejich přítomnosti. Vypadala dost zaujatá sama sebou, takže by jí něco takového nejspíše stejně nezajímalo.
Po několik desítek otočení planety probíhalo její mapování a vypracovávání přesných plánů rekultivace. Bylo nutné postupovat od těch největších organismů k nejmenším, aby jim v práci nikdo nepřekážel. A jako první samozřejmě přijde na řadu ta počínající rádoby inteligence.
Pomalu se nořili do atmosféry. Tento sestup téměř nulovým tempem byl bohužel bezpodmínečně nutný. Potřebovali zkoumat složení všech vrstev plynového obalu planety. Také potřebovali zachytit co největší množství mikroorganismů a důkladně je prozkoumat, než se vrhnou na samotnou akci.
Loď poskytovala dostatek prostoru pro všechny myslitelné experimenty. Navíc se každého pokusu mohly účastnit stovky Universanů, takže práce šla rychle od ruky.
Přistání se přiblížilo. Plavidlo UHO-SRYZI provedlo poslední úpravy a nakonec bez sebemenších potíží dosedlo na planinu.
Byl to rozlehlý prostor, do dálky ničím nerušeným, jen poblíž boku jejich lodi se zvedalo kolmo do výše podivné pohoří. Chemici provedli rychlou analýzu okolí. Výsledek zkoumání planiny je nepřekvapil. Velké množství uhlíku, vodíku a kyslíku bylo zjevně pro tuto planetu typické. Podivným bylo jen složení nejbližší hory. Většinu totiž tvořilo železo. O něco zvýšený výskyt železa byl i ve svrchní části planiny biologického původu. Kdyby existovali universanští biologové, možná by je zajímal důvod této náhlé odlišnosti živočišného materiálu. Takhle jim bylo naprosto jedno, jakým procesem došlo k této situaci. Zajímalo je jen, jak to všechno napravit.
Po celém trupu půlkruhovité lodi se připravily miliony Universanů na výpad. Jako obvykle, zničí veškerý život pouze s pomocí své vlastní existence. A náhle, jako na zavolanou, poblíž lodi se objevil první vyspělý organismus, zástupce toho nejspíše nejinteligentnějšího druhu, co na této planetě až dosud existoval. Plavidla si brzy všiml a přiblížil se. Velitel zásahových jednotek ho hypnotizoval jako lovec svou kořist. Universané jen vyčkávali, aby se jejich útok převalil přes vetřelce s maximální silou. Už skoro, skoro...
Yzák dnes opravdu neměl dobrou náladu. Jako kovářský mistr byl všude vážený a přesto to vypadalo, že ho chce Anča pustit k vodě. Se vzteklým mručením si tedy vybíjel vztek na všech kusech železa, které se mu dostaly do cesty.
Na stole ležel půlkruhový kus kovu. Na první pohled nic nedělal. Na druhý také ne. Zdálo se, že snad jen tiše vyčkává.
„Hrom aby do těch učedníků praštil,“ zaklel Yzák, když ho spatřil. Jednalo se o mimořádně dobře zpackaný pokus o koňskou obuv. Chytnul ho do kleští a strčil do výhně. Kov se za velmi krátkou dobu jasně rozzářil. Yzák zanadával znovu, tentokrát na nekvalitní dodávku železa. Vytáhl polotovar z ohně a jal se do něj bušit s ještě větší vervou než do těch předešlých. Podkova brzy dostala svůj správný tvar. Stala se pevným, kvalitně vyrobeným a nejužitečnějším kusem meteoritu v celém vesmíru.