Zmařený rybolov
"Konečně!“ řekl si v duchu pan Delph a poposedl na židli s očima upřenýma na splávek, který začal poskakovat na hladině sem a tam. Už celé dva měsíce číhal na kapra, který, šlo-li to posoudit, měl být největší kapr, jakého kdy pan Delph chytil.
Dnes to konečně vypadalo, že kapr má namále. Pan Delph sevřel v rukou udici, připraven v nejvhodnějším okamžiku trhnout a zaseknout rybu. Chvěl se rozčilením a už si představoval zlatavé řízky prskající na pánvičce.
Bohužel všechny naděje na ně byly tohoto dne zmařeny. Právě v nejkritičtějším okamžiku se ozvaly na druhé straně řeky hlasité skřeky a zároveň rozčeřily vodní hladinu padající kamínky. „Bando jedna nezvedená!“ vykřikl rozhořčený rybář a prudce trhl udicí, což mělo za následek, že splávek s háčkem prudce vylétl do vzduchu a zamotal se do větví okolních stromů. Z druhé strany rybníka se ozval smích. Pan Delph rozhořčeně zatahal za visící vlasec. Tato „banda nezvedená“ mu tropila stále samé naschvály. Tohle mu například provedli už asi po páté.
„Banda nezvedená“ ale byla se svým dílem zcela spokojena. Pan Delph byl totiž městský hlídač a důrazně napomínal všechny, kteří ve městě běhali a dupali po záhonech nebo trávě v parku. V horším případě šel nezvedence nahlásit jejich rodičům, kteří svým svěřencům po jejich příchodu domů vyčinili, takže nemohl čekat od žádných místních dětí nic dobrého, zvlášť pak od tohohle čtyřlístku.
Nick se ušklíbl a mávnul rukou na znamení ústupu. Byl si jist, že pan Delph už dnes nic nechytí. Zbytek jeho přátel se bez hlesu vydal za ním. „Myslíte, že bude žalovat?“ zeptala se Ela, nejmladší ze čtyř kamarádů. Měla totiž obavy, aby jí rodiče nezakázali chodit s partou. „Neboj,“ chlácholil jí její o rok starší bratr Ted, „když něco, tak to stejně slíznu já. A navíc nemůže vědět, kdo to byl.“ „No, i když nás sice neviděl, tak nás slyšel a i bez toho určitě ví, kdo mu toho kapra vyplašil. Je do něho blázen, vždyť už takhle sedí každý víkend alespoň dva měsíce!“ poznamenala Lota a uchechtla se při vzpomínce na Delphův rozzuřený obličej. Ona se žádného trestu nebála, protože bydlela sama s mamkou v malém rodinném domku a její drahou maminku by ani nenapadlo, aby svou 13-ti letou dceru trestala.
Tato banda měla ještě jednoho protivníka. Byl jím Delphův vnuk Rezz a jeho kamarádíčci, kteří byli téměř stejně tak nenávidění jako Rezzův děda. Nejenže pomáhali Delphovi při hlídání parku a vyhánění běhajících dětí, ale tropili ještě ke všemu všem samé naschvály. Nejvíce na to doplácela „banda nezvedená“ a tak není divu, že se z nich stali divocí nepřátelé, kteří se snažili tomu druhému co nejvíce znepříjemnit život. Ostatní děti sice stáli na straně čtyřlístku, ale báli se mu pomáhat, aby se nevystavili „pomstě Sithů“.
Náhledy fotografií ze složky Oblíbené foto a zbytek