Terry Pratchett - citáty
Svět není dokonalý, ale pořád ještě se otáčí.
Jestliže je sesuv půdy dost velký, kutálejí se i hranaté kameny.
Život je proces, při němž zjišťujete, jak daleko můžete v tom či onom zajít, i když pravděpodobně i v hledání toho, jak daleko můžete v tom či onom zajít, můžete zajít příliš daleko.
Bedna těžce přistála na hromadě listí, ze dna vystrčila stovky malých nožiček, neohrabaně se obrátila a podívala se na šamana. Je třeba říci, že pochopitelně neměla obličej, ale i ve svém poblouznění si byl šaman strašlivě jistý, že si ho prohlíží. A nebyl to vůbec přátelský pohled. Je neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový otvor a několik děr po sucích.
Lehké fantastično
"Proč jsme tady?" "No to máš tak. Někdo tvrdí, že Plochu a všechno, co je na ní, vyrobil Stvořitel Vesmíru, jiní zase říkají, že to byl složitý proces, ve kterém hrály hlavní roli varlata Boha Nebes a mléko Nebeské krávy, a další, že jsme tady jen díky nekontrolovatelnému biologickému nárůstu v časových úsecích s přemnožením částic pravděpodobnosti."
Užasl nad tím, že součet délky a výšky pyramidy dělený polovinou šířky se rovná přesně číslu 1,67563, což je témeř na chlup 1237,98712567-násobek rozdílu vzdálenosti Zeměplochy od Slunce a váhy malého pomeranče.
Chcete to rychle, levně nebo dobře, pánové?
(arcikancléř) „Já vám řeknu, že bych dokázal provozovat úžasnou univerzitu, jenom kdyby se nám neustále pod nohy nepletli ti mizerní studenti."
Logika je jen způsob, jak se mýlit ve velkém.
Pan DeBill (32), kterého muž ohrožoval nožem, řekl Kometě: „toho muže bych poznal ihned, kdybych ho znovu uviděl, protože jen málokdo chodí po městě s dámskou punčochou přetaženou přes hlavu.“
Někteří z pirátů si vysloužili nesmrtelnost svou nesmírnou krutostí a k smrti odvážnými kousky. Jiní tím, že nashromáždili obrovské bohatství. Náš kapitán se už kdysi dávno rozhodl, že si získá nesmrtelnost jednoduše tím, že neumře.
Barva kouzel
Ankh-Morpork! Perla měst! To není zcela přesný popis, samozřejmě - není kulatý a lesklý - dokonce jeho nejhorší nepřátelé by souhlasili, že pokud by museli Ankh-Morpork k něčemu přirovnat, potom by to musel být kus smetí pokrytý chorobným slizem umírajícího měkkýše.
Lehké fantastično
(Úvahy starého umírajícího mága) Všechno je poslední dobou nějaké mizerné. (...) V ničem není ten správný život. A dni jsou taky kratší. Hmm. Něco se na nich pokazilo. Nejsou to prostě ty staré dny. Hmm. Každý z nich trvá celou věčnost, což je divné, protože dny v množném čísle letí jako splašené.
Sekáč
Párty byla v plném proudu. (...) Mágové spolu navzájem švitořili s nucenou veselostí lidí, kteří se vidí celý den, a teď se ještě k tomu musí sejít i večer.
Sekáč
Mágové Neviditelné univerzity si zakládali na bohatých, výživných jídlech. (...) Jedinou výjimkou byl kvestor. Nejedl mnoho, protože si užíral nervy. Byl si jistý, že trpí anorexií, protože kdykoliv se podíval do zrcadla, spatřil tam tlustého muže. Byl to většinou arcikancléř, který stál za ním a křičel na něj.
Sekáč
"Co je to za věcičku?" zeptal se děkan. (...) "Říká se tomu rýč," odpověděl mu starší pAsák. "Viděl jsem, jak ho používá zahradník. Zastrčíte ten ostrý plochý konec do země. Pak to ale začíná být poněkud technicky náročné."
Sekáč
Noc byla nudná, nic se nedělo. Zhruba před hodinou spadla z nebe skoro dvacet metrů dlouhá varhanní píšťala. Strážník Navážka uvažoval o tom, že zajde prohlédnout vzniklý kráter, ale nebyl si tak docela jist, jedná-li se v tomto případě o kriminální činnost. Mimo jiné, při rozsahu jeho vědomostí, to mohl být způsob, jak varhanní píšťaly přicházejí na svět.
Těžké melodično
Výsměšek spokojeně mlaskl. "No, musím říct, že my tady v Ankh-Morporku dobře víme, co se dává do dobrého piva," prohlásil. Mágové přisvědčili. Oni to taky věděli. Proto pili gin s tonikem.
Těžké melodično
Jednoho dne se želvy naučí létat.
Malí bohové
Mnoho mužů si myslí, že do kněžského stavu byli povolání z vyšší moci, ale ve skutečnosti je tam povolal jejich vlastní vnitřní hlas, který říkal: „Je to lehké zaměstnání, v teple, pod střechou, nebo bys snad chtěl být oráčem jako tvůj otec?“
Malí bohové
Stoly byly prastaré a otlučené, a aby se přestaly kývat, bylo je třeba proti vší logice podložit složenými papírky pod všemi čtyřmi nohami.
Pravda
Ano, tak to je, pravda se někdy skrývá na velmi nepravděpodobných místech a mívá občas prapodivné služebníky.
Pravda
Lu-Tze se už dlouho zabýval myšlenkou, že všechno, co se děje, má nějaký důvod, snad s výjimkou fotbalu.
Zloděj času
Hroši vypadají obrovští, neohrabaní a roztomilí jen z dálky. Zblízka už vypadají jen obrovští.
Zloděj času
Musel to být Smrť, kdo jiný by se potuloval po světě s prázdnými očními důlky.
Každý z trolů svíral těžkou válečnou sekeru s dvojitým ostřím. Mezi palcem a ukazováčkem.
Cizincův spěch bylo možno zčásti přičíst oštěpu, který mu trčel z prsou.
Withel mlčel. Být Ymorovou pravou rukou bylo totéž, jako nechat se něžně ubičovat k smrti navoněnými tkaničkami do bot.
Mrakoplaš si pomyslil, že pokud by se Dvoukvítek sešel s kterýmkoliv pravidelným návštěvníkem Bubnu, znamenalo by to pravděpodobně, že už svůj domov nikdy nespatří. Pokud by ovšem nebydlel někde po proudu a náhodou by neproplul kolem.
Zhruba v témže čase se jedna neúspěšná věštkyně budoucnosti, která bydlela na opačné straně téhož bloku, náhodou podívala do své věštecké misky. Z hrdla se jí vydral přiškrcený výkřik a během hodiny prodala všechny šperky, rozličné kouzelnické nářadí a náčiní spolu s většinou šatstva a majetku. Nechala si jen to, co se snadno vešlo na nejrychlejšího koně, kterého mohla dostat. Skutečnost, že o něco později, když se její dům zřítil v moři plamenů, zahynula pod kamennou lavinou v morporkských horách, dokazuje, že i Smrť má smysl pro humor.
Následovala je celá skupina lidí. V městě, kde nudu obyčejného života pravidelně přerušovali veřejné popravy, souboje, rvačky, msty kouzelníků a další nevšední události, vypracovali obyvatelé roli "náhodně přihlížejícího" k naprosté dokonalosti. Obyvatelé Ankh-Morporku byli bez výjímky, do posledního, profesionální, vysoce kvalifikovaní čumilové.
Ale teď si [Smrť] začal pobrukovat veselou písničku, rozvernou jako hromadný hrob morových obětí.
Jak víš, že je tam poklad?“ zeptal se.
Hrun znovu zabral a tentokrát se mu podařilo vstrčit prsty do vzniklé štěrbiny.
„Planý jabko najdeš pod planou jabloní,“ prohlásil. „Poklad najdeš pod voltářem. Logika, ne?“
Já jsem Hrun z Chimérie. A ty?“
„Liessa - Drakopaní.“
„Ty jsi paní tady toho místa?“
„To je právě to co se musí rozhodnout. Vypadáš jako nájemný šermíř, Hrune z Chimérie. Mohla bych tě potřebovat - když ovšem obstojíš ve zkouškách. Jsou tři a první si právě úspěšně prošel.“
„A jaký jsou ty další…“ Hrunovy rty se chvíly nehlučně pohybovaly, ale pak se rozhodl riskovat: „…dvě?“
Mrakoplaš se snažil zbavit vzpomínky na tu výšku, ale jí se u něj obzvláště zalíbilo, terorizovala ostatní obyvatele jeho mysli a převracela mu mozek naruby.
Právě k víceletým rostlinám patřili vzácné zeměplošské víceloňky. V důsledku zvláštní, čtyřrozměrné poruchy genů se sázely letos, ale vyrostly už v roce loňském. Lesková vinná réva byla vyjímečná tím, že mohla dozrát až osm let před svým zasazením. Bylo známo, že nápoj z leskových ořechů umožňuje některým lidem nahlédnout do budoucnosti, což ovšem byla, v důsledku pohledu leskového ořechu, minulost. Zvláštní, ale pravdivé.
Smrť pokrčil rameny a na někoho, kdo je pouhou kostrou, to bylo zvlášť působivé gesto.
"Jestliže přežil všechno to, co tvrdíte, že přežil, přežije i to, co tvrdíte, že nepřežije."
Další citáty na: /clanky/paper-box/terry-pratchett---citaty-2
citaty
waldauf, 29. 6. 2011 12:38