Tiché jarní ráno
Dnes bylo tiché ráno jarní,
den nerad svoji dobu marní.
Tak spěchá tucty našich přání,
jak lehké kroky ladných laní.
Jen v tomto místě, jak se zdálo,
čas nejspíš zmizel natrvalo.
I lesy okolo snad spaly,
snad život utichl kdes v dáli.
Však vidí oči, vidí smělé,
i uši slyší zvuky znělé,
že tají stromy tichý svůj dech
a zloba přilétá na křídlech.
Již nevnímá čas, ten lesů pán
se béře houštím zlobou svou hnán,
mu svítí zraky líté zvěře
co číhá, číhá u večeře.
On rozsel strachy, rozsel zlobu,
a divou ženu přived‘ k hrobu,
pak potácel se z vůle ďábla
až smrtka po něm rukou hrábla.
Jen tělo leží, duše sténá,
tak jak sténala ona žena,
teď není ani chvilky klidu,
teď duše zkusí těla bídu.
Nuž poznal už čas, ten lesů pán,
jak plyne žádným pastýřem hnán.
Snad věčnost, která nepromíjí,
či roky, které vinu smyjí.
Přešly zimy, přešla léta,
krajina zas opět vzkvétá,
Kosti zvolna v prach se mění,
vánek přines‘ odpuštění.
Komentáře
Přehled komentářů
Páni, ty tu máš frekvenci návštěvníků. O tom se mi ani nesní. :-D
dopis
klara , 9. 3. 2011 16:11
me se to vubec nelibilo protože to nebylo o jaru.
Byla to nuda to si radsi ctu knihy.
Jo a zna teda i lepsi nez ty vase.
F1
Allainila, 6. 5. 2012 21:14