Slyšela jsem šepotat stébla trávy
Slyšela jsem šepotat stébla trávy
zpívat kapky deště a dupotat po střechách
jak dech šedivé paní nad hrnečkem kávy
co každý den tak něžně odpoledne tráví
ztrácejíce se ve svých dávných snách
Tak křehké jako dívka, co svůj ruměnec odložila
jen slyšitelné tak zřídka ten stromů smích
tak každá část z nás tu také někdy žila
plujíce věčností jak tichá lesní víla
a odváta pryč jako jarní sníh
Živote postůj, zůstaň s námi ještě chvíli
tak jako muška zlatá střídá panny krásné
živote postůj, vždyť každý jenom pílí
směr jen za pokladem k tajemnému cíli
ať krása v našich srdcích dlouho nepohasne